Složení ETICS - obrázek

1. Podkladní zdivo
2. Lepicí vrstva
3. Izolant
4. Kotvení
5. Výztužná vrstva
6. Síťovina
7. Penetrační nátěr
8. Omítka
9. Fasádní nátěr

Vlastnosti správného zateplovacího systému:

* izoluje teplo
* udržuje kondenzační vodu co nejdále od obvodového zdiva
* chrání proti vnějším vlivům
* vzhled (estetický dojem budovy)

Co znamená zateplovací systém ETICS
ETICS = EXTERNAL THERMAL INSULATION COMPOSITE SYSTEM
- anglická zkratka, v ČR používáme zkratku VKZS= vnější kontaktní zateplovací systém, nebo také vnější kontaktní tepelně izolační kompozitní zateplovací systém.

jedná se o celkové pokyny, jak prokázatelně snížit spotřebu energií a ušetřit finance
systémy bez provětrávané mezery určené pro aplikaci na vnějších stranách obvodových konstrukcí budov
jde o lepenou a ve většině případů i hmoždinkami kotvenou tepelnou izolaci z:
- pěnového polystyrenu(EPS) - desky
- minerální vlny(MW) 1. podélná orientace vláken MW s délkou desky - desky
                                      2. kolmá orientace vláken MV k délce lamely - lamely

NORMA PRO PROVÁDĚNÍ ETICS = ČSN 73 2901
Provádění vnějších tepelně-izolačních kompozitních systémů (ETICS).
Tato norma obsahuje podrobnosti a specifika montáže zateplovacího systému.
Tato česká technická norma vychází ze zákona 22/1997 Sb.
Určuje technické požadavky na provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů
(ETICS) s tepelnou izolací z  pěnového polystyrenu (EPS) nebo nebo z minerální vlny (MW).
a s konečnou povrchovou úpravou omítkou nebo omítkou s nátěrem, které jsou uváděny na trh jako sestava součástí.
Technické požadavky na provádění zateplení (ETICS) obsažené v normě jsou směřovány na základní technologické operace:

příprava podkladu pro ETICS ( zkouška soudržnosti podkladu -  odtrhová zkouška, mytí a zpevnění a penetrace podkladu )
lepení desek tepelné izolace ( stěrkovou lepící hmotou, případně lepící pěnou )
kotvení desek hmoždinkami ( důležitý je výběr správné hmoždínky dle typu i tloušťky izolace a dle typu obvodového zdiva budovy ) 
provádění základní vrstvy ( stěrka, bandáž - doporučujeme VERTEX  131, vrchní stěrka. základní vrstva by měla být o minimální tloušťce 4mm )
konečné povrchové úpravy - po vyzrání a zabroušení stěrky následuje penetrační nátěr dle typu povrchové finální úpravy, následně po vyschnutí penetrace 
následuje finální omítka či nátěr.

Omítky u ETICS:

minerální - vyráběné na bázi maltovitých pojiv a vybraných plnil a přísad
disperzní - vyráběné na bázi syntetických polymerů dispergovaných ve vodě jako pojiv a vybraných plniv a přísad
silikátové - vyráběné na bázi křemičitanových pojiv a vybraných plniv a přísad
silikonové, silikonakrylátové - vyráběné na bázi syntetických polymerů dispergovaných ve vodě jako pojiv, silikonových přísad a vybraných plniv a přísad

dobrá rada nad zlato
(Našim zákazníkům  doporučujeme silikonovou omyvatelnou barvu či omítku o zrnitosti 1,5mm ( vyšší výdatnost v m2 na 25kg kbelík, menší náchylnost na zadržování prachu, dobrá omyvatelnost ( snese -rejžový kartáč, vapku,i čistící prostředky jako Jar, CIF atd ) 
Doporučujeme spíše světlejší barvy ( lepší cena - méně pigmentu ) , ale v neposlední řadě dochází k mnohem menším teplotním výkyvům v celém zateplovacím systému a tím i k mnohem menšímu nebezpečí možnosti poškození systému praskáním v důsledku pnutí při změnách teplot.
( pokud Vám systém instaluje dobrý řemeslník - vydrží i tmavou barvu , pokud jej budete dělat svépomocí - světlejší odstín Vám odpustí menší chyby při realizaci.

 
PRACOVNÍ POSTUP ETICS
1. Podmínky pro práce
Podívejte se, jaké podmínky ovlivňující aplikaci ETICS.

Abychom aplikovali ETICS a maximálně perfektně provedli zateplení je potřeba dodržovat základní podmínky práce. Jedná se o nepřijatelné podmínky, které umíme samozřejmě řešit.

+ 5° C je minimální teplota + 30°C obvykle nejvyšší pro aplikaci a práci s materiály pro ETICS. Mateiály jsou nepoužitelné, pokud je vystavíme nevhodným podmínkám. Zateplení lze uskutečňovat pouze za přijatelných podmínek.

Nepřijatelné podmínky:

silný vítr
déšť
nadměrné teploty (vysoké - nízké)
přímý sluneční svit
V takovýchto situacích je nutná ochrana stavby: plachta, síť, stínění
2. Příprava podkladu
Před samotným započetím prací je nutné:

vyměnit nebo odstranit stávající oplechování, svody hromosvodů a ostatní konstrukce na fasádě (v závislosti na tloušťce systému).
provést kontrolu stávajícího podkladu- zda není fasáda poškozena, v takovém případě se musí poškozená místa vyspravit.
ÚPRAVA PODKLADU PŘED NALEPENÍM IZOLANTU:
Podklad musí být:   čístý,   suchý,   nosný,   pevný,    odmaštěný,   zbavený prachu a nesoudržných vrstev. Staré a savé podklady je potřeba upravit penetračním nátěrem (v případě nutnosti i dvěmi vrstvami nátěru).
            !!! penetrační nátěr - zpevní povrch, sjednotí savost, zlepší přilnavost celého podkladu !!!

očištění, odmaštění, odstranění nesoudržných částí povrchu fasády se nejčastěji prování:
a) proudem vody
b) mechanicky (škrábání, osekávání, broušení, oklepání)
vyrovnání nerovností a dutin (nejčastěji vyrovnáváno jádrovou omítkou, která musí "vyzrát")
biologické znečištění (řasy, mech na fasádě)
a) očistit ocelovým-drátěným kartáčem
b) natřít / napenetrovat patřičným přípravkem zabraňující další výskyt
vyrovnání nerovností podkladu - nerovnosti se dělí podle velikosti
- do 1 cm: při lepení izolantu poslouží k vyrovnání lepící malta
- do 2 cm: vyrovnáváme podklad pomocí vyrovnávací malty, popř. obrusit
- nad 2 cm: vyrování pomocí aplikace izolačních desek o různé tloušťce, nebo podlepení
Přídržnost, soudržnost podkladu = průměrná přídržnost podkladu se doporučuje minimálně na 200 kPA a nejmenší z hodnot 80 kPA.

Druh podkladu a úroveň degradace určuje rozsah a četnost průzkumu podkladu.

Mechanické vlastnosti podkladu:   se posuzují vizuálně a poklepem, popř. odtrhovými zkouškami.

Požadavek na rovinnost - provádí se kontrola pomocí latě zpravidla o délce 1m nebo 2 m:

10 mm/m - u lepených ETICS
20 mm/m - u kotvených ETICS
doporučení dle normy ČSN 73 2901
Samotný výběr ETICS ovlivňují tyto faktory (charakteristiky podkladu):

odchylka rovinnosti
přítomnost povrchové úprav
délkové rozměry zateplovaného podkladu (stěny)
zaprášený podklad
- ometení prachu nebo jeho omytí tlakovou vodou se zajištěním vyschnutí
mastnoty na podkladu 
- odstranění mastnot tlakovou vodou s přísadou vhodných čistících prostředků, omytí čistou tlakovou vodou, zajištění vyschnutí
odbedňovací prostředky nebo jiné separační prostředky na podkladu
- odstranění odbedňovacích nebo jiných separačních prostředků vodní parou s použitím čistících prostředků, omytí čistou tlakovou vodou, zajištění vyschnutí

 
výkvěty na vyschlém podkladu       
- mechanické odstranění výkvětů, ometení
puchýře a odlupující se místa v podkladu                             
- mechanické odstranění puchýřů a odlupujících se míst; ometení; v případě potřeby místní vyrovnání nebo reprofilace vhodnou hmotou prokazatelně zajišťující soudržnost nejméně 250 kPA, vždy při zajištění vyschnutí použitých hmot
biotické napadení podkladu
- analýza příčin a odstranění spolu s příčinou; způsob odstranění je předurčen druhem a stavem napadení
aktivní trhliny v podkladu
- analýza příčin trhlin podle výsledku buď  odstranění příčiny, nebo řešení dilatačními spárami
průvzdušné neaktivní trhliny a spáry v podkladu         
- Průvzdušné neaktivní trhliny a spáry se utěsní
velmi savý podklad               
- Pojednání podkladu penetračním nátěrem podle technické dokumentace výrobce ETICS
 3. Založení systému a soklových lišt
Aby byl systém správně založen je nutné nejprve určit základní úroveň zateplení. V této vytyčené výši se připevňuje zakládací (soklová) lišta s okapnicí (nad úrovní terénu).

*** šířka lišty = odpovídá tloušťce izolantu ***

Ve výšce, kde má začít zateplovací systém, kotvíme na připravený podklad vodorovně zakládací lišty pomocí zatloukacích hmoždinek (ve vzdálenosti 40 - 50 cm od sebe, na začátku a konci lišty je provedeno upevnění vždy.

Při nerovnosti podkladu se používají plastové vyrovnávací podložky. Jednotlivé lišty se napojují pomocí příslušných PVC spojek (spojivací profily z PVC).

Založení zateplovacího systému 
 
Napojení soklových lišt na rohu budovy: 
se zásadně provádí řezem
- ANO:   pod úhlem 45° = správně, samozřejmě i v tomto
místě jsou soklové lišty spojeny pomocí soklové spojky
- NE:      pod úhlem 90°= špatně, nezle vložit potřebnou soklovou spojku

Spojení rohů pod úhlem 45°- obrázek:

zalozeni-listy-v-rohu.jpg


 
4. Lepení izolačních desek
 
Lepení tepelné izolace i provedení omítek se provádí bezpečně z lešení.Dle různých pravidel při jejich dodržení lze užít závěsné lávky.

k lepení izolačních desek se používá lepící tmel
lepící seměs nanášíme na zadní stranu izolantu
pro lepení desek používáme:      ozubená zednická lžíce
                                                         ozubená hladítko
Nanášení lepidla
- nejdříve hmotu nanášíme po obvodu izolační desky a pak ve třech bodech do plochy
- lepící hmota musí pokrývat min. 40 % plochy desky 
- nanášíme pouze na plochu desky, která bude spojena se zdí
Polystyrén:
tmel je nanášen nejprve po obvodu izolační desky a poté minimálně ve 2 - 3 bodech
lepící hmota by měla pokrývat minimálně 40% plochy izolantu

 

stahnout1667769605.png


Minerální vlna:
a) podélné vlákno - podélná orientace vláken, nanášet lze lepidlo po obbodu desky a min. ve třech bodech uprostřed desky
b) příčné vlákno - celoplošně zubovým hladítkem
 
Zásady lepení izolantu:

desky se lepí pečlivě na sraz
základní uspořádání desek v rozsahu celé fasády je ve vazbě - se svisle převázanými spárami
přesah musí být min. 15 cm
mezery a spáry, které případně vzniknou a případné netěsnosti mezi jednotlivými deskami musíme doplnit:
- příslušným izolantem (vyklínkování izolantem - místa kde je spára větší)
- stavební nízko-expanzní pěnou
desky izolantu se lepí ZDOLA NAHORU ve vodorovných řadách
rovinnost povrchu zajistíme přebroušením celé pochy brusným hladítkem (prach po broušení je třeba odstranit)
*** POZOR ! *** NIKDY = nedoplňujeme spáry a mezery tmelem, vždy pouze expanzní PUR pěnou ( v případě minerální vaty - klínky z minerální vaty)
. VZNIK TEPELNÉHO A VLHKOSTNÍHO MOSTU.

Lepení izolace- obrázky:
roh - desky se kladou na vazbu i v rozích (sokl)

vazba-desek-na-narozi.jpg


 
okno - dveře - izolace ostění se provádí tak, aby izolační fasádní deska probíhala a izolační deska ostění byla přisazena

- špatně 

okno-spatne1667769850.jpg


- správně

okno-spravne.jpg 

Lepící hmota = míchá se jedině s čistou vodou a míchadlem podle technického listu, mícháme do požadované konzistence.

Řezání desek = použití pouze vhodného odpovídajícího nářadí. Provádíme pilkou nebo odporovým nožem. Řez začistíme, zajistíme čistý a rovný řez.
- k zabránění vzniku trhlin řežeme desky v rozích oken a dveří do tvaru L
- ideální je (pokud nám podmínky dovolují) připravit desku tvaru L již dopředu i s výřezem na parapet
- i pod parapet lze osadit izolační desku

5. Kotvení hmoždinkami
Před samotným kotvením hmoždinkami se nejprve provádí přebroušení izolačních desek do roviny brusným hladítkem. Povrch musí být co nejhladší, protože každá další nanášená vrstva "kopíruje povrch desek".

kotvení systému následuje po přilepení izolace (izolačních desek)
musí být dodržena TECHNOLOGICKÁ PŘESTÁVKA min. 1 - 2 dny
kontaktní zateplovací systém kotvíme plastovými talířovými hmoždinkami:
s plastovým trnem - pro EPS-F(polystyren)
s kovovým trnem - pro MW (minerální vlna)
počet a délka hmoždinek = záleží na konkrétním objektu a projektu zateplení, daný projektovou dokumentací
počet:      na 1 m2  4-8 ks
délka:      musí být taková, aby hloubka kotvení v nosném podkladu byla min. 5 cm (dle tl. izolantu, vrstvy lepící hmoty                 atd.)
talířové hmoždinky jsou z plastu
typ hmoždinky určuje typ podkladního materiálu, do kterého se kotví
nejčastěji se osazují hmoždinky do "T styků mezi deskami" a do plochy desky v místě podlepení
hlavy hmoždinek se zapouštějí min. 1-2 mm pod úroveň (líc) izolační desky, takto osazené hlavy hmoždinek(talířky) je nutno přestěrkovat armovacím tmelem (stěrkovou hmotou), po vytvrdnutí se přebrušuje do hladka
OTVORY pro hmoždinky = vrtají se vrtačkou:
a) s příklepem
b) bez příklepu - kde je méně pevný povrch
u MW (minerální vlny) použití rozšiřujícího talířku (140 mm). Tento rozšiřující talířek se nasadí na běžnou hmoždinku.
POSTUP:
vyvrtání otvorů pro osazení hmoždinek (zvolíme vrták dle průměru a délky hmoždinky)
vyčištění otvoru po vyvrtání
osazení hmoždinek
Kotvení hmoždinkami
nároží - kotvení v pracovní spáře (min. 10 - 20 cm od rohu),

1 - izolant (tepelně izolační deska)
2 - hmoždinky
 
Kotvení hmoždinkami
 
DOPORUČENÉ SCHÉMA PRO KOTVENÍ na 1m2
:

doporucene-kotveni-na-m21667765577.jpg

 


 
6. Základní vrstva - armovací vrstva
Základní vrstva = zajišťuje mechanickou odolnost celého systému a vytváří podklad pro finální povrchovou úpravu. Po správném provedení základní vstvy je odměnou dlouhodobá ochrana izolantu před: mechanickými a klimatickými vlivy.

POSTUP:

Přebroušení plochy:
Brusným hladítkem - odstranění nerovností včetně přetmelených hmoždinek
Hrany a otvory:
Se základní vrstvou začínáme od krajů, všechny hrany (nároží, návrší, ostění) vyztužíme vtlačením odpovídajícího profilu do předem přichystané nanesené vrstvy stěrkové hmoty
Plocha:
- na desku tepelného izolantu naneseme hrubou vrstvu tmelu 3-4 mm (stěrkové hmoty)
používá se: ozubené hladítko (ozub musí být minimálně 10/10 mm)
do stěrkové hmoty vtlačíme síťovinu pomocí nerezového hladítka 
vtlačení se provádí v pruzích shora dolů
přebytečný tmel, který prostoupí mezi oky síťoviny se uhladí hladítkem do ztracena (tkanina musí být zcela zakryta)

Armovací tkanina - PERLINKA =  mřížková armovací tkanina. Tato síťovina plošně vyztuží omítky, stavební lepidla a další stěrkové hmoty.

Minimální přesah = pro napojení armovací tkaniny se prování min. 100 mm

presah-10-cm.jpg


Perlinku vždy aplikujeme vtlačením sítě do stěrky od středu k okrajům.

Veškeré přesahy skleněné síťoviny mimo požadovanou plochu se ořezávají.
!!! POZOR !!!    
Špatný postup: přiložení síťoviny na izolant a poté stěrkování tmelu skrze síťoviny. 
Správný postup: Abychom docílili perfketně vytvořené základní vrstvy včetně armovací tkaniny, musíme správně připravit a nanést stěrkovací hmotu a teprve poté armovací tkaninu vtláčet do tmelu od středu síťoviny k okrajům.
 
Rohový profil

 

rohovy-profil.jpg


- zvýší mechanickou odolnost a pevnost objektu u nároží
- součástí rohového profilu je také skleněná síťovina
  aplikace:
- osazení a zatlačení do předem připraveného naneseného tmelu (stěrkové hmoty)
- přestěrkování v ploše výztužné skleněné tkaniny (perlinky)
- pásy výtužné armovací tkaniny se osazují od shora dolů 

Okenní začišťovací profil - zamezí vzniku prasklin mezi fasádou ostění a oknem či dveřmi
zároveň slouží spolu s rohovým profilem jako vodítko pro hladítko při bandážování či nanášení fasády na ěpalety.
 

likov-ls2-30-plus-2d-zacistovaci-okenni-profil-s-perlinkou-6169875fe48cd1667765740.jpg


Parapetní profil se samolepící páskou pro následnou montáž parapetu

 

likov-lx-lpe-flex-parapetni-profil-63315b4f3e51a.jpg


 
- zajistí dokonalé a stabilní napojení parapetu a omítky
- propojí parapetní hranu a základní vrstvu
- propojení je těsné a pružné
- zajištění napojení mezi okenním rámem a omítkou
- zabraňuje vzniku tepelných mostlů
aplikace:
1. pod parapet
2. na zvednutý okraj parapetu u ostění

- osazení na okenní rám pomocí lepící pěnové pásky
- na osazené lamely lze umístit (přilepit) ochranné fólie proti poškození oken
- po obou stranách okenního otvoru je třeba také osadit rohový profil
Profily s okapničkou
- u nadpraží slouží k zajištění odkapávání stékající vody
Existují dva typy profilů s okapnicí (okapní hranou):
 
s neviditelnou okapní hranou
 
s viditelnou okapní hranou
 
Dilatační profil

dilatacni-profil.jpg


 
používá se v místech, jde jsou dilatační spáry v konstrukci budovy (objektu)
mezera mezi deskami by měla měřit 2-3 cm
osazuje se do stěrky (tmelu, armovací hmoty)
k zajištění správné polochy dilatačního profilu se používá řevěná lať, která má vhodnou tloušťku pro vložení do mezery

Diagonální vyztužení
= jedná se zejména o vyztužení vnějších rohů oken a dveří. Díky tomuto diagonálnímu vyztužení zamezíme vzniku trhlin v omítce. Nejmenší možný rozměr diagonální výztuhy je min. 300 x 200 mm.

kolem-oken-a-otvoru1667766236.jpg


 
7. Penetrace pod omítku
Po vyzrání základní vrstvy se zbrousí nerovnosti brusným hladítkem a odstraní se prach.

provádí se po úplném zaschnutí stěrkové hmoty
před nanášením omítek a nátěrů se provede penetrace podkladu
použít lze pouze takovou penetraci, která odpovídá projektové dokumentaci
PENETRACE:      - sníží nasákavost podkladu
                             - prodlouží dobu zpracovatelnosti nanášených omítek a nátěrů
                             - provádí se štětkou nebo molitanovými válečky
                             - schne min. 24 hodin
 
8. Finální vrchní omítka
= finální část KZS - fasádní omítky a nátěry
- omítky jsou v mnoha barevných odstínek, vybrat si lze z platných vzorníků barev

NANÁŠENÍ:

nerezovým hladítkem
vrchní omítka - vrstva dle zrnitosti použité omítky
konečná úprava - konečná struktura - pomocí hladítka z PVC s povlakem pryže, nebo gumovým válečkem
Místo šlechtěných omítek lze využít také štuk nebo břízolit.


 
Proč zateplovat

 
Zateplením vašeho domu vyděláte. Díky nižší energetické náročnosti uspoříte náklady na vytápění, ale zároveň zvýšíte hodnotu Vaší nemovitosti pro její případný prodej nebo pronájem. Jedním z hlavních faktorů ovlivňujících kategorii energetické náročnosti jsou parametry obvodových konstrukcí. Ty vyjadřuje Energetický štítek obálky budovy, v rozmezí A-G, podobně jako u elektrospotřebičů.

 

 RADA:
MYSLETE NA TO, ŽE NEDOSTATEČNĚ ZATEPLENOU OBVODOVOU KONSTRUKCÍ BUDOVY MŮŽE UNIKAT AŽ 35 % ENERGIE NA VYTÁPĚNÍ. ZABRÁNIT TOMU LZE PRÁVĚ VNĚJŠÍM ZATEPLENÍM OBJEKTU.
 

  

 


Tepelná pohoda v interiéru  

 

Tepelná pohoda označuje takový stav, kdy nepociťujeme chlad ani nevnímáme nepříjemně vysokou teplotu. Tepelnou pohodu v prostředí budov obytných, ale i kancelářských, společenských a výrobních ovlivňují tyto faktory:

·        teplota vnitřního vzduchu (pokojová teplota),

·        povrchová teplota předmětů a stěn,

·        relativní vlhkost vnitřního vzduchu,

·        rychlost proudění vnitřního vzduchu.

Pro udržení tepelné pohody platí jednoduchá zásada, že součet teploty vnitřního vzduchu a průměrné povrchové teploty okolních vnitřních ploch musí být v rozsahu 38 až 42 °C. Zároveň platí, že rozdíl teplot nemá být větší než 4 °C. Za optimální hodnotu se považuje rozdíl teplot o 2 °C. K vytvoření tepelné pohody, při obecně používané návrhové teplotě vnitřního vzduchu 21 °C, je nutné dosáhnout povrchové teploty stěn nejlépe 19 °C, nejméně 17 °C. Pokud je rozdíl mezi vnitřní teplotou a povrchovou teplotou stěn větší, projevuje se to vyšším prouděním vzduchu, které obyvatelé vnímají jako průvan. Většinou lidé na tento nepříjemný pocit reagují dalším zvýšením vnitřní teploty, tím však průvan neodstraní, naopak jej podpoří.

 

 

  

Vlhkost v interiéru

Také relativní vlhkost vzduchu v obytných místnostech je třeba udržovat na přijatelných hodnotách, jak z hlediska zdravého prostředí pro obyvatele, tak z hlediska životnosti vlastní stavby. Nízká vlhkost vzduchu (<30 %) zvyšuje tvorbu prachu a vysušuje sliznice. To způsobuje vysoký výskyt nemocí horních cest dýchacích (např. přetopené a přesušené byty). Vyšší vlhkost je z hlediska dýchání vhodnější, ale vytváří i vhodné podmínky pro šíření domácích roztočů. V závislosti na povrchové teplotě může dojít také ke kondenzaci vlhkosti, což může způsobit i poškození stavby.

  

 
Nejčastější mýty o zateplování

MÝTUS Č. 1: "BOJÍME SE ZATEPLIT STARÝ DŮM, ABYCHOM NEZABRÁNILI STĚNÁM DÝCHAT."
Příčin vlhnutí stěn starých domů může být několik. Nejčastější příčinou je obvykle léty poškozená či úplně chybějící hydroizolace. Další častou příčinou je vlhnutí zdiva způsobené promrzáním.

Jedná-li se o případ, kdy není možné odstranění zdroje vlhnutí provedením potřebných sanačních prací, bývá obvyklé použití odvětrávaného fasádního systému. Na tento způsob zateplení se používají měkké izolanty, které se neaplikují kontaktním způsobem, ale vkládají se do nosného roštu, na který je následně připevněn povrch fasády s určitou mezerou od povrchu izolantu. Takto vzniklý prostor je provětráván, a tím je přítomná vlhkost z objektu odváděna pryč. Je třeba poznamenat, že nosný rošt vytváří drobné teplené mosty, a proto by se měla používat větší tloušťka izolantu, než v systémech kontaktních. Zároveň jsou v provětrávaných systémech komplikovanější detaily, například u ostění a nadpraží fasádních otvorů, v soklových i atikových částech stavby.

Z výše uvedeného důvodu je vždy nejlepším řešením provést nejprve soubor sanačních opatření a eliminovat možnost dalšího vlhnutí stěn.

Naproti tomu vlhkost ve zdivu, která se projevuje především s nástupem topné sezóny, je dobře odstranitelná právě aplikací zateplovacího systému. Její příčinou bývá kondenzační zóna, která se tvoří ve stěnách v podobě rosného bodu v místě, kde dochází ke styku teplého vzduchu z interiéru se studenou stěnou. Díky zateplení se stěna snáze prohřeje, a tím dochází k posunu rosného bodu směrem ven k izolantu. Paradoxně se pro takové zateplení lépe hodí právě neprodyšný a nenasákavý polystyrénový izolant, ve kterém nehrozí možnost hromadění vlhkosti. Důraz je potřeba v tomto případě klást na správně dimenzovanou tloušťku zateplení na základě tepelně-technického výpočtu, aby posun rosného bodu byl dostatečný a nezůstával nadále vně zdiva. Důležité je také pravidelné větrání zateplených prostor.

 

MÝTUS Č. 2: "NA CO ZATEPLOVAT, KDYŽ STAČÍ TEPELNĚIZOLAČNÍ NÁTĚR?"
Termoizolační nátěry jsou novinkou, která se tu a tam s různou intenzitou objeví na trhu jako úsporná a poměrně velmi jednoduchá náhrada klasického zateplení. Výrobci velmi často srovnávají účinnost tohoto materiálu s účinností zateplovacího systému. Toto tvrzení je zcela zavádějící, protože izolační schopnosti výrobku závisí na jeho tepelné vodivosti, která je u nátěrů cca 5 -7 x vyšší než u běžných izolačních materiálů (polystyren, minerální vlna). S tím úzce souvisí tloušťka vrstvy použitého materiálu. Potom si stačí uvědomit, že zatímco se v dnešní době v rámci zateplení aplikuje polystyrenový izolant běžně ve vrstvách nad 10 cm, aplikace termoizolačního nátěru v několikanásobných tloušťkách nebude možná. Termoizolační nátěry mohou mít schopnost účinně ochránit objekt proti teplu šířenému radiační formou (sluneční záření), protože mohou mít velkou tepelnou odrazivost a chránit tak objekt v létě od jeho přehřívání, ale zimě tento nátěr objekt rozhodně nezateplí.

 

MÝTUS Č. 3: "CHCI UŠETŘIT NA POVRCHOVÉ ÚPRAVĚ ZATEPLENÍ, PROTO POUŽIJI ŠTUKOVOU OMÍTKU."
Štuková omítka je určena pro aplikaci na nasákavé minerální podklady, jakými jsou například běžné jádrové omítky. Vápenné nebo vápenocementové pojivo obsažené ve štuku se po aplikaci částečně absorbuje do podkladu, a tím zaručí dostatečnou přídržnost k podkladu. Štuková omítka má také díky pojivu omezenou pružnost.

Naproti tomu povrch zateplovacích systémů tvoří stěrková hmota obsahující velké procento disperze, díky čemuž je stěrka velmi omezeně nasákavá. Proto v případě aplikace obyčejného štuku nemůže dojít ke správnému spojení s podkladem. Pro aplikaci na zateplovací systém jsou tudíž prvotně určeny speciální systémové šlechtěné omítky s obsahem speciálních pojiv, které mají vynikající přídržnost i na nenasákavých podkladech a zároveň zajišťují omítkám daleko větší flexibilitu a schopnost vydržet velké pnutí, kterým bývá vystaven zateplovací systém, a to zejména jeho povrchové vrstvy.

Vyjímku mohou tvořit speciální modifikované štuky, které obsahují obdobné přísady jako výše uvedené šlechtěné omítky.

 
MÝTUS Č. 4: "MÁME TLUSTÉ KAMENNÉ STĚNY – NENÍ TŘEBA ZATEPLOVAT."
Přestože staré kamenné stavby mají velmi silné zdi (i 60 cm a více), je nutné si uvědomit, že právě kameny uvnitř stěn jsou jednou z nejčastějších příčin vzniku tzv. tepelných mostů, jelikož mají velmi vysoký součinitel tepelné vodivosti. Jejich prostřednictvím potom snáze vniká chlad do interiéru a zapříčiňuje tvorbu mokrých skvrn na povrchu stěn v interiéru.

 
MÝTUS Č. 5: "ZATEPLÍME RADĚJI ZEVNITŘ – JE TO SNAZŠÍ A LEVNĚJŠÍ."
Zateplení stěn z interiéru má své výhody v jednodušší aplikaci. Nevýhodou takového zateplení je ovšem fakt, že za interiérovým zateplením zůstávají chladné stěny, a tudíž v případě neúčinné parozábrany může za tímto zateplením dojít ke kondenzaci vlhkosti a následnému vzniku plísní.

Jako další nevýhodu je fakt, že zde nelze využít akumulačních vlastností zdiva. Místnost oddělená izolantem od stěn se velmi rychle ohřeje. V případě přerušení vytápění ale vzduch brzy vychladne, jelikož se přebytek tepla nemohl akumulovat ve stěnách, které by jinak mohly dál vyzařovat teplo do místnosti. Zdivo tím pádem také prochladne do větší hloubky a během zimních měsíců hrozí riziko jeho promrzání.

 

MÝTUS Č. 6: "SYSTÉM POSKLÁDANÝ SVÉPOMOCÍ Z LEVNÝCH KOMPONENTŮ BUDE STEJNĚ DOBRÝ JAKO CERTIFIKOVANÝ SYSTÉM"
Každý zateplovací systém je přesně definovaným výrobkem složeným z množství komponentů. Jednotlivé součásti systému jsou navrženy a následně odzkoušeny tak, aby fungovaly ve vzájemné součinnosti a maximalizovaly tepelněizolační účinek. Systém je složen tak, aby odolal všem vlivům, které na něj působí. Z těchto důvodů je každá záměna jednotlivých součástí systémů a nedodržení jeho skladby nepatřičným zásahem do kvality a vlastností výrobku a výrobce tak nemůže za systém nést záruky. Při realizaci zateplovacích systémů je nutné přesně dodržovat technologický postup a systém odborně provést.

Systémy provedené neodborně z nesystémových výrobků nebudou plnit svoji funkci a nepřinesou investorovi očekávaný užitek.